Mnozí Vysočinu pasovali do role černého koně soutěže „Na to nemůžeme myslet a rychle na to musíme zapomenout. Je třeba jít od zápasu k zápasu a profesionálně pracovat. Našim cílem je vyhnout se bojům o záchranu a jednoduše uhrát co nejvíce bodů,“ zdůraznil v létě kouč Machálek.
Na podzim Vysočina skutečně neměla problém s bodovým ziskem. Cestu k 21 bodům vyšperkovalo několik podařených zápasů (domácí výhry nad HFK Olomouc, Neratovicemi či Ratíškovicemi, výhry na Sigmě B a v Xaverově), z nichž v paměti fanoušků asi nejvíce utkvěla strhující domácí remíza 4:4 s Českými Budějovicemi.
Dobrý podzim umocnil i úspěch na poli jihlavského zastupitelstva, které 25. září 2001 schválilo investici do realizace spojovacího objektu na stadiónu v Jiráskově ulici. Stavba byla zahájena v říjnu a předána v dubnu 2002. V čtyřposchoďové budově vzniklo veškeré nutné zázemí vyžadující ČMFS pro zápasy II. ligy - ošetřovna, šatny pro rozhodčí, místnosti pro antidopingovou kontrolu, klubové kanceláře, press centrum, VIP zázemí, zastřešená tribuně pro média a hosty a v neposlední řadě prostory pro policejní monitoring, tisk a rozhlas. Navíc během jara 2002 klub na své náklady opravil fasádu staré budovy s šatnami vč. výměny oken, parapetů a klempířských prvků. Dále za budovami došlo k velké opravě obslužné komunikace a parkovacích míst včetně odvodnění.

Zimní příprava proběhla v klidu a bez větších změn v kádru. Na přestup přišel ze Synotu obránce Boušek a formou hostování tým doplnil útočník Černoch. Těsně před výkopem jara navíc z Českých Budějovic dorazil talentovaný útočník Lafata. V kolonce zimní odchody figurovala hned tři výrazná jména – Ryška zamířil za prvoligovou výzvou do Hradce Králové, zkušený Kufa na podzim nepřesvědčil a tak si hledal nové angažmá a do pražské Slavie přestoupil Sláma. Stal se tak vůbec prvním hráčem krátké historie FCV, který přestoupil do velkého českého klubu. Jeho rozlet je bohužel spojen i s malou sportovní tragédií. Pouhý týden po zpečetění přestupu do Prahy utrpěl v přípravném utkání přetržení křížového vazu, což jeho slibně se rozvíjející kariéru výrazně zabrzdilo.
Vraťme se na start druholigového jara. Došlo k němu v Prostějově a hostujícímu celku vůbec nevyšel. Porážka 4:1 vedení klubu vedla k dalšímu posílení kádru, když na hostování přišel stoper Zbožínek. Očekávané zlepšení se skutečně dostavilo. V dalších osmi zápasech Jihlava vydolovala 17 bodů, během nichž trenér Machálek začal uplatňovat systém se čtyřmi obránci v řadě, kteří postupně nahradili zažitý systém s liberem a dvěma stopery. Zároveň došlo k další hráčské rošádě na jihlavské soupisce. Po pouhých pěti zápasech si Budějovice z hostování stáhly Lafatu a stejně dopadl i blšanský Zbožínek. Při sérii zranění tak management Vysočiny vyjednal další posílení defenzívy – též z Blšan na počátku dubna přišel Jirásek. V témže měsíci do Jihlavy přestoupil rychlý pravý záložník či obránce Pavel Bartoš, který zde nakonec strávil 6 let.
Posledních šest kol se Vysočině příliš nepodařilo. Předem zachráněný tým v nich získal pouhé čtyři body. Podobně jako na podzim, tak i na jaře „do historie“ vstoupil zápas s Českými Budějovicemi. Vysočina zde ještě v 87. minutě vedla 0:1, ale poté Bartoš třikrát inkasoval. Přesto po skončení historicky druhého ročníku ve II. lize zavládla na stadiónu v Jiráskově ulici v Jihlavě spokojenost. Vysočina se bez problémů zachránila a se ziskem 42 bodů obsadila příjemné 7. místo.
„Jsem rád, že se nám podařilo dobudovat zázemí stadiónu a že se podařilo udržet trend z loňského úspěšného ročníku. Především jsme rádi, že jsme se obloukem vyhnuli problémům se záchranou a dokonce jsme v určitých fázích soutěže atakovali 3. či 4. příčku tabulky. V rozhodujících fázích nás však opustilo štěstí v koncovkách zápasů, přestali jsme vyhrávat doma, což nás velmi mrzí kvůli našim divákům, a přišla zranění, která se na našem poměrně úzkém kádru musela projevit. V příštím ročníku chceme stavět na stávající pevné kostře hráčů, kterou bychom rádi v létě doplnili o dva zkušené hráče. Myslím si, že toto mužstvo bude opět schopno hrát kolem 5. příčky tabulky,“ řekl po skončení ročníku ředitel Zdeněk Tulis.

Horní řada zleva: Jiří Malínek, Ladislav Šebek, Ivo Koníř, Vladimír Vácha, Lukáš Vaculík, Michal Veselý, Petr Tržil. Prostřední řada zleva: Karel Večeřa, Lubomír Slavík, Aleš Hošťálek, Michal Kadlec, Ondřej Šourek, Daniel Bratršovský, Tomáš Kaplan, masér Ladislav Kopečný´. Dolní řada zleva: Jiří Bartoš, Miloslav Kufa, Vladimír Hekerle, trenér Miloslav Machálek, ředitel klubu ing. Zdeněk Tulis, asistent trenéra Josef Kolečko, Aleš Ryška, Radek Sláma, Martin Bílek.

Pokračovat na další článek: