Tento čas celá rodina logicky nejvíce trávíme v bytě. Je jasné, že to je občas trochu ponorka a není lehké dítka zabavit. Hračky jsou všude a uklízíme je tedy vždy až po pár dnech nárazově. Nebo se přesouváme do vedlejší vesnice k rodičům manželky, kde postupně dáváme dohromady pozemek, na němž bychom chtěli postavit domeček. Čistíme ho, řežeme stromy, vyhazujeme cihly, odvážíme zeminu a suť... Alespoň tak trochu efektivně využívám volný čas a přijdu na jiné myšlenky.

Vidíš i další výhody současné karantény?
Je určitě skvělé, že se v domácím prostředí mohu věnovat rodince. Ale tím asi výčet výhod končí. Spíše bych potřeboval být s dětmi venku, neboť jsou doma stále zavřené a těžko se jim vysvětluje, proč při slunečném počasí nemohou na dětské hřiště. A netřeba dodávat, jak moc mi schází každodenní soužití s fotbalovou partou v kabině, na hřišti... Na tento kolektiv jsem zvyklý od mala a moc mi chybí. Stejně tak i zápasový adrenalin.

Kdo vám ušil roušky?
Spíchla nám je naše moc hodná sousedka. Další ušily manželka s její maminkou.

Nakolik se ti daří plnit stanovený individuální plán?
Trenér Kučera nám dává docela záhul. Vždy večer trochu s obavami čekám, jaký nám zašle individuální program na další den. Vše se mi daří plnit, i když běhání je docela náročné. Mám výhodu, že posilování nebo fyzickou zátěž mohu kompenzovat prací na stavebním pozemku. I díky tomu jsem každý večer docela strhaný. Vlastně takto efektivně využívám své tréninkové úsilí.

Virová epidemie fotbalisty mrzí o to více, že nastala po náročné zimní přípravě, kdy jste byli nachystaní a natěšení na jarní boje...
Přesně tak. Já jsem po X letech, možná poprvé v životě, konečně absolvoval vydařenou přípravu. Cítil jsem se velmi dobře kondičně a silově připravený. Doufám, že nás současné individuální plány po fyzické stránce udrží ve formě.

Jak rychle se po výpadku dokážete dostat i do herní a fotbalové pohody?
Balón nám samozřejmě chybí. Jsem zvědavý, co to s námi udělá, až ho po tak dlouhé době zase uvidíme. Myslím si, že budeme potřebovat alespoň čtrnáct dní tréninku na to, abychom mohli nastoupit do ligového utkání. Týden je strašně krátká doba na to, aby si hráč zase zvykl na míč. Ani fyzicky to nebude ono, protože výběh v lese nemůže nahradit zápasovou kondici na hřišti s míčem. To si ještě pořádně zafuníme...

Řešíte se spoluhráči, co bude dál, kdy se začne?
V kontaktu jsem hlavně s Javorem. Je jasné, že se těmto otázkám nedá vyhnout. Zároveň si všichni uvědomujeme, že to nemůžeme nijak ovlivnit. Zbytečně bychom se v tom pitvali. Všichni musíme být trpělivý, počkat a být co nejlépe nachystaní na opětovný rozjezd fotbalové sezóny.

Pokračovat na další článek: